Seděl jsem nedávno v zaplněné kavárně v centru Prahy a pozoroval dvojici u vedlejšího stolu. On studoval nápojový lístek s výrazem chirurga, ona hypnotizovala displej telefonu. „Vypadá to, že mu chybí ten správný drive,“ špitla pak do mobilu své kamarádce, zatímco on šel k baru objednat. V tu chvíli mi to došlo.
Nežijeme v éře vztahů, žijeme v éře nekonečného výběrového řízení. Na trhu se štěstím se totiž vyrojila armáda vztahových koučů. Jsou všude. TikTok, Instagram i YouTube přetékají radami, jak rozpoznat „red flags“ a jak se okamžitě zbavit kohokoli, kdo nesplňuje váš seznam padesáti parametrů.
Jenže tihle proroci moderního seznamování jedou na jediné vlně, kterým je potvrzování našeho vlastního ega, což v konečném důsledku vede k osamělosti v anonymitě velkoměsta. Tenhle výcvik přeci vede jen k trvalému hledání a zbavování se každého nedokonalého protějšku.
Moderní seznamování nejen v Praze je honem na pana/i dokonalou
Je to v podstatě psychologická past jménem maximalizace. Problém dnešní doby není v tom, že by nebylo z čeho vybírat, zejména pokud žijete v metropoli jako je Praha. Problém je v tom, že jsme uvěřili iluzi, že si zasloužíme to nejlepší, aniž bychom se podívali do vlastního zrcadla. Psychologie tomu říká *maximalizace*. Chceme partnera, který je 10/10 v posteli, má postavu atleta, vydělává šestimístné částky, je emocionálně dostupný a zároveň nás neustále baví. Podle statistik seznamovacích aplikací uživatelé v ČR stráví průměrně 90 minut denně swipováním, ale počet reálných schůzek paradoxně klesá. Koučové nás bičují k tomu, abychom se nespokojili s málem, ale ruku na srdce: Jste vy sami tou desítkou, kterou hledáte? Pokud budeme všichni hledat někoho, kdo je „nad naši ligu“, matematicky skončíme buď v depresi, nebo sami v garsonce na okraji Brna či Ostravy.
Vztahová statistika a proč Tinder v Brně neřeší vaši samotu?
Když se podíváte na své ranní já, na své nálady, na svou bankovní kartu nebo na to, jak zvládáte stres, opravdu jste ten nejlepší produkt na trhu? Statistika ukazuje, že lidé, kteří se zaměřují na „hledání chyb“ u druhých, mají o 40 % nižší šanci na udržení dlouhodobého vztahu než ti, kteří praktikují tzv. satisficing– tedy schopnost ocenit „dostatečně dobré“. Logickým vyústěním dnešního nastavení je, že každý reálný člověk se dříve či později ukáže jako nevyhovující. Lidé totiž nejsou produkty z e-shopu s doručením do druhého dne. Mají chyby, špatné dny a ranní dech. V digitálním světě jsme zapomněli, že chemie vzniká v nedokonalosti a zranitelnosti, nikoliv v perfektně vyretušovaném profilu na seznamce, který není postavený na pravdě.
Marek a nekonečný lov v ulicích Ostravy
Znám muže, říkejme mu Marek. Marek je inteligentní, má dobrou práci v IT a za poslední dva roky vystřídal v Ostravě osm vztahů. Každý skončil stejně. „Byla skvělá, ale…“ následoval výčet drobností. Jedna moc hlasitě žvýkala, druhá neměla dostatečně ambiciózní koníčky, třetí měla jiný vkus na seriály. Marek poslouchal podcasty o tom, jak si nastavit vysoké standardy a nespokojit se s průměrem. Výsledek? Marek je sice „standardizovaný“, ale zoufale osamělý ve svém velkém bytě. Uvěřil totiž té nebezpečné polopravdě, že vnitřní pocit musí být 100% euforie od prvního rande až do smrti. Pokud tam ta jiskra není ve 4K rozlišení a s prostorovým zvukem, je to podle něj špatně. Smažte, zablokujte, hledejte dál – to je mantra, která ničí moderní lásku, na pár kliků, aniž byste ji dali šanci na vyzkoušení.
Jak na úspěšné rande v Plzni: Přijetí nedokonalosti jako revoluce
Pokud se z toho kolotoče nechceme zbláznit, máme v podstatě jen dvě cesty, ať už hledáte lásku v Plzni nebo Liberci. První je brutální sebereflexe a upgrade: Chcete-li elitu, musíte se mezi elitu vypracovat. To bolí, stojí to pot a slzy a málokdo to skutečně dotáhne. Druhá cesta je přijetí nefunkcionalismu. Naučit se žít s tím, že partner nebude 100%. Že vztah není o tom najít chybějící kousek skládačky, ale o tom naučit se obrušovat hrany dvou nesourodých kamenů, aby vedle sebe mohly ležet. Psychologické studie potvrzují, že nejšťastnější páry nejsou ty s nejvyšší kompatibilitou, ale ty s nejvyšší ochotou dělat kompromisy a společně růst.
Vize budoucnosti seznamování: Návrat k lidskosti a lokální autenticitě
Kam se jako společnost řítíme? Má vize do budoucna je taková, že nás čeká „únava z digitálu“. Lidé se začnou vracet k lokálním komunitám a přirozenému seznamování v reálném prostředí. Algoritmy nás sice umí propojit na základě zájmů, ale neumí simulovat lidské teplo. Věřím, že příští dekáda bude ve znamení *autenticity*. Přestaneme lovit mýtické jednorožce a začneme si vážit lidí, kteří jsou ochotni s námi sdílet i ty šedivé úterky. Trh se vztahovými kouči se pravděpodobně nasytí a lidé pochopí, že nejlepší radou není „odejdi při první chybě“, ale „nauč se komunikovat své potřeby“. Skutečná hodnota partnera se totiž neměří v lajcích, ale v ochotě podat vám ruku, když se vám zrovna nedaří.
Přestaňte lovit přeludy a začněte skutečně žít
Pokud budeme neustále lpět na představě dokonalého partnera, budeme se stále jen rozcházet, nebo skončíme jako zatrpklí singles v bytech plných gadgetů, které nám mají nahradit lidský kontakt. Vztahoví koučové vám to neřeknou, protože „smířit se s realitou“ neprodává drahé online kurzy. Ale pravda je taková, že *skutečné štěstí začíná tam, kde končí seznam požadavků.* Naučte se nelpět na nereálných obrazech z Instagramu. Buďte sami lepší verzí sebe sama, pracujte na své atraktivitě i psychice, ale dovolte svému partnerovi být člověkem. Jinak se z té honby za přeludem v digitální džungli brzy všichni zblázníme. Láska není o dokonalosti, ale o společné cestě životem se všemi jeho chybami.
Zamyslete se a raději začněte chodit na kurzy smíření se s realitou a objevování bláznivých nedokonalosti partnera. Pak už nebudete čtenářem tohoto článku, ale šťastným členem nového perspektivního vztahu.Dnes všechna příprava na lásku dnes směřuje k tomu, vybrat toho nejdokonalejšího partnera, ale zcela zapomíná na dokonalou přípravu sebe sama. Změňte to a závod v seznamování vyhrajete.
